o galette
Proč jsou pohankové palačinky označovány jako galettes?
Výraz „galette“ se dá přeložit jako „plochý“, přičemž pod tímto označením můžete ve Francii narazit nejenom na zmíněné galettes, ale i máslové sušenky či sladkou specialitu označovanou jako „Galette de roi“. Proto pokud chcete zjistit něco více o pohankových galettes, ptejte se spíše po „galette de sarassin“.
Kde se vzaly?
Poté, co se pohanka dostala do oblasti dnešní Francie, se o její slávu zasloužila v 16. století zejména vévodkyně Anne de Bretagne, v jejímž kraji se díky dostatku vlhkosti a kyselé půdě pohance dobře dařilo a která „rozsévala semena této rostliny do všech stran, do čtyř koutů svého vévodství.“ Přibližně v této době se také objevuje jednoduchý recept na galettes, které se následně stávají národním jídlem Bretonců.
Z čeho se dělají?
Jak už to tak s jídlem a recepty bývá, jediný „pravý“ recept na galettes neexistuje – dodnes jich existuje mnoho variant, kdy každá odráží konkrétní místo, čas či zvyky regionu, ve kterém vznikla.
Základní dělení vychází z regionálního rozdělení:
Výraz „galette“ se dá přeložit jako „plochý“, přičemž pod tímto označením můžete ve Francii narazit nejenom na zmíněné galettes, ale i máslové sušenky či sladkou specialitu označovanou jako „Galette de roi“. Proto pokud chcete zjistit něco více o pohankových galettes, ptejte se spíše po „galette de sarassin“.
Kde se vzaly?
Poté, co se pohanka dostala do oblasti dnešní Francie, se o její slávu zasloužila v 16. století zejména vévodkyně Anne de Bretagne, v jejímž kraji se díky dostatku vlhkosti a kyselé půdě pohance dobře dařilo a která „rozsévala semena této rostliny do všech stran, do čtyř koutů svého vévodství.“ Přibližně v této době se také objevuje jednoduchý recept na galettes, které se následně stávají národním jídlem Bretonců.
Z čeho se dělají?
Jak už to tak s jídlem a recepty bývá, jediný „pravý“ recept na galettes neexistuje – dodnes jich existuje mnoho variant, kdy každá odráží konkrétní místo, čas či zvyky regionu, ve kterém vznikla.
Základní dělení vychází z regionálního rozdělení:
- recept z horní Bretaně (Hautte-Bretagne) je velice jednoduchý a zahrnuje pouze vodu, mouku a sůl
- recept z dolní Bretaně (Basse-Bretagne) je zase bohatší na suroviny a ve výsledku jemnější – k pohankové mouce se přidává také mouka pšeničná a další suroviny jako vejce či mléko
Každá creperie, uznává jen svůj „tajný“ recept, podle kterého galettes připravuje – a nejinak je tomu i u nás!
o pohance
Pohanka (lat. Fygopyrum) je tzv. pseudoobilninou - jde tedy o zrno, u kterého je hlavním zdrojem energie škrob, avšak neobsahuje lepek. Pro svoji mimořádnou schopnost zasytit bývala považována za potravinu pro chudé a těžko pracující lidi.
Kde se vzala?
Pohanka se na lidském jídelníčku objevuje již minimálně 2 500 let, přičemž mezi prvními si na ní pochutnávali staří Číňané. Není tedy divu, že se z ní v Asii dodnes připravují různé pokrmy – za všechny zmiňme alespoň japonské nudle soba. V Rusku se zase stala součástí oblíbeného pokrmu zvaného bliny, případně se přidává do chleba. Svoje pevné místo má již po staletí ve Francii a to zejména v její severozápadní částí, v regionech Bretagne a Normandie, kde představuje hlavní surovinu právě pro galettes.
V Čechách se začala pěstovat přibližně ve 12. století, v 16. pak získala větší oblíbenost, než ustoupila do pozadí, abychom ji následně mohli znovu pro sebe objevit během našich cest po světě, či jako součást moderního jídelníčku v restauracích či na pultech obchodů se zdravou výživou.
A proč se tato rostlina jmenuje tak, jak se jmenuje?
Označení „pohanka“ se odvozuje od toho, že ji k nám do Evropy z Asie přivezli „pohanští“ Turci z Asie. Zřejmě podobnou historii má také francouzské označení „sarassin“, tedy podle Saracénů, kteří vykonávali četné výpravy do Evropy. Ve Francii je však toto označení dnes obvykle nahrazováno modernějším výrazem „blé noir“ (čili „tmavé/černé zrno“).
Pohanka jako potravina
Pohanku pro přípravu pokrmů seženete v mnoha podobách - jako pohanku neloupanou, loupanou, jako pohankové kroupy, pohanku loupanou-lámanku, jako pohankové vločky, pohankový bulgur…a v neposlední řadě, také jako pohankovou mouku. Pohanka jako taková splňuje všechny nároky, které dnes klademe na zdravou stravu – je přirozeně bezlepková, bohatá na vlákninu a obsahuje celou řadu vitamínů (vitamíny skupiny B, vitamín E), rutin (patřící do skupiny bioflavonoidů), cholin a minerální látky – zejména zinek.
Z laického pohledu potom můžeme říct, že pohanka sama o sobě člověka zasytí, ale zároveň nám po ní nebude - lidově řečeno – těžko. Tělu tedy dodá řadu potřebných živin bez toho, aby ho zbytečně zatěžovalo. A také je dobrým příkladem toho, že i zdravá strava může chutnat výtečně.
Kde se vzala?
Pohanka se na lidském jídelníčku objevuje již minimálně 2 500 let, přičemž mezi prvními si na ní pochutnávali staří Číňané. Není tedy divu, že se z ní v Asii dodnes připravují různé pokrmy – za všechny zmiňme alespoň japonské nudle soba. V Rusku se zase stala součástí oblíbeného pokrmu zvaného bliny, případně se přidává do chleba. Svoje pevné místo má již po staletí ve Francii a to zejména v její severozápadní částí, v regionech Bretagne a Normandie, kde představuje hlavní surovinu právě pro galettes.
V Čechách se začala pěstovat přibližně ve 12. století, v 16. pak získala větší oblíbenost, než ustoupila do pozadí, abychom ji následně mohli znovu pro sebe objevit během našich cest po světě, či jako součást moderního jídelníčku v restauracích či na pultech obchodů se zdravou výživou.
A proč se tato rostlina jmenuje tak, jak se jmenuje?
Označení „pohanka“ se odvozuje od toho, že ji k nám do Evropy z Asie přivezli „pohanští“ Turci z Asie. Zřejmě podobnou historii má také francouzské označení „sarassin“, tedy podle Saracénů, kteří vykonávali četné výpravy do Evropy. Ve Francii je však toto označení dnes obvykle nahrazováno modernějším výrazem „blé noir“ (čili „tmavé/černé zrno“).
Pohanka jako potravina
Pohanku pro přípravu pokrmů seženete v mnoha podobách - jako pohanku neloupanou, loupanou, jako pohankové kroupy, pohanku loupanou-lámanku, jako pohankové vločky, pohankový bulgur…a v neposlední řadě, také jako pohankovou mouku. Pohanka jako taková splňuje všechny nároky, které dnes klademe na zdravou stravu – je přirozeně bezlepková, bohatá na vlákninu a obsahuje celou řadu vitamínů (vitamíny skupiny B, vitamín E), rutin (patřící do skupiny bioflavonoidů), cholin a minerální látky – zejména zinek.
Z laického pohledu potom můžeme říct, že pohanka sama o sobě člověka zasytí, ale zároveň nám po ní nebude - lidově řečeno – těžko. Tělu tedy dodá řadu potřebných živin bez toho, aby ho zbytečně zatěžovalo. A také je dobrým příkladem toho, že i zdravá strava může chutnat výtečně.
o get galette
Tak a teď něco málo o samotném podniku a o mojí maličkosti. Jiná by možná odkázala na svůj blog (mohl by se jmenovat třeba „Ordinérní matka s bláznivým nápadem“), ale na to jsem bohužel nikdy neměla čas. Proto jen krátce:
Nápad na vlastní podnik jsem chovala v hlavě tak dlouho, až jsem si pro jeho realizaci vybrala asi (z pohledu osobního života) nejnáročnější a nejhorší možnou dobu. Původ má samozřejmě v Bretagni - do této části země jsem se zamilovala již před 13 lety a to se vším, co k ní patří – s krásným mořem a oceánem omývajícími její břehy a překypujícími životem, nádhernými lesy, spoustou památek, klidem divokých pláží bez lehátek a turistů…a také jídlem, samozřejmě.
Moje první zkušenost s pohankou byla veskrze negativní – a to, když mi matka před lety, snad v jakémsi pokusu o přechod ke zdravému stravování, připravila dušenou pohanku. Jen jsem seděla u talíře a nevěděla co s ní, prostě mi to vůbec nechutnalo. O to příjemnější byla moje zkušenost s galettes, do kterých jsem se zamilovala natolik, že se z nich velmi rychle stala běžná součást jídelníčku naší rodiny a kvůli kterým jsem nakonec zamířila do Rennes, kde jsem byla zasvěcena do všech detailů jejich přípravy.
A proč si takové znalosti nechat jen pro sebe, že?
Takže pokud se někdy cítíte jako kombinace několikahlavé saně a indického boha Šiva, kdy během jednoho dne měníte roli za rolí (chvíli jste učitel, chvíli uklízeč, pak zase kuchař, organizátor, psycholog a nevím co všechno ještě) ráda bych vám život alespoň malinko zjednodušila. Nebo, pokud jste třeba jenom sami doma a/nebo se Vám zrovna nechce moc vařit, či máte hlad a dali byste si něco rychlého bez výčitek ze spořádání instantních nudlí, tak se podívejte do produktů a určitě si vyberete něco, co potom rádi jen hodíte na pánev a ještě raději následně sníte (a ideálně zapijete cidrem).
Já přitom pokaždé zavřu oči a alespoň na chvíli jsem v Bretani. Protože právě takhle chutná Bretaň – a chutnat tak může i u vás doma, ať už jste zrovna třeba na Jižním Městě nebo v Břevnově, či v jiné části Čech, Moravy a Slezka.
Bon apetit!
Nápad na vlastní podnik jsem chovala v hlavě tak dlouho, až jsem si pro jeho realizaci vybrala asi (z pohledu osobního života) nejnáročnější a nejhorší možnou dobu. Původ má samozřejmě v Bretagni - do této části země jsem se zamilovala již před 13 lety a to se vším, co k ní patří – s krásným mořem a oceánem omývajícími její břehy a překypujícími životem, nádhernými lesy, spoustou památek, klidem divokých pláží bez lehátek a turistů…a také jídlem, samozřejmě.
Moje první zkušenost s pohankou byla veskrze negativní – a to, když mi matka před lety, snad v jakémsi pokusu o přechod ke zdravému stravování, připravila dušenou pohanku. Jen jsem seděla u talíře a nevěděla co s ní, prostě mi to vůbec nechutnalo. O to příjemnější byla moje zkušenost s galettes, do kterých jsem se zamilovala natolik, že se z nich velmi rychle stala běžná součást jídelníčku naší rodiny a kvůli kterým jsem nakonec zamířila do Rennes, kde jsem byla zasvěcena do všech detailů jejich přípravy.
A proč si takové znalosti nechat jen pro sebe, že?
Takže pokud se někdy cítíte jako kombinace několikahlavé saně a indického boha Šiva, kdy během jednoho dne měníte roli za rolí (chvíli jste učitel, chvíli uklízeč, pak zase kuchař, organizátor, psycholog a nevím co všechno ještě) ráda bych vám život alespoň malinko zjednodušila. Nebo, pokud jste třeba jenom sami doma a/nebo se Vám zrovna nechce moc vařit, či máte hlad a dali byste si něco rychlého bez výčitek ze spořádání instantních nudlí, tak se podívejte do produktů a určitě si vyberete něco, co potom rádi jen hodíte na pánev a ještě raději následně sníte (a ideálně zapijete cidrem).
Já přitom pokaždé zavřu oči a alespoň na chvíli jsem v Bretani. Protože právě takhle chutná Bretaň – a chutnat tak může i u vás doma, ať už jste zrovna třeba na Jižním Městě nebo v Břevnově, či v jiné části Čech, Moravy a Slezka.
Bon apetit!
